PŘÍBĚH JEDNÉ NOCI

Po návratu domů z nákupů jsme seděli na gauči a povídali si. Ona si nechala nalít do sklenice své oblíbené růžové habánské a já zůstal o vodě. Ve sklenici si pohrávala se svými kvašenými hrozny a celou dobu debaty si nervózně kousala ret. Vína ve sklenici ubývalo stejně jako světla venku před domem. Slunce cestovalo kvapem za krušné hory směrem na západ a do slunného odpoledne se pozvolna vkrádal podzimní podvečer. Po dvou sklenicích sebrala odvahu a poslala mě pro obojek - po nasazení kleknout před ní na gauč. Nechala mě chvíli, abych si mohl pohrávat s jejím nártem, ale brzy mou tvář umístila na svoje chodidlo a nekompromisně mě zatlačila k zemi.

"Pamatuješ si na toho Bulla, se kterým jsem měla být po naší pauze?"
"Jak se to rozpadlo kvůli tomu kinu?"
"Přesně tak Maličký"
"A co je s ním Paní?"'
"Rozhodla jsem se s ním dnes večer sejít"

Všimla jsem si reakce těla svojí nicky. Nevěstila nic dobrého - nechtěla jsem vypadnout z role, ale přesto jsem věděla, že tohle je cesta která půjde jen se skřípěním zubů - teď je důležité nenechat se vyvést z role a zůstat pevně zadkem na trůnu. Tu vichřici co se mu rozjela v hlavě jsem se zasvištěním přerušila svým bičíkem, který obtiskl svojí úderovou část do submisivovi levé zadnice. Trošku vyjekl a chtěl hlavu zvednout, ale to jsem mu naštěstí nedovolila.
"Nechci slyšet nějaké kecy - ty si necháme na potom."
"Já jenom, že .. "
Další úder ..
"Budu se opakovat, kecy si necháme na potom"
"Paní já jen .. "
Zvedla jsem bičík tak prudce aby udělal svištivý zvuk a od nohy se mi dostalo velmi rychlé ukončení věty.
"Prostě drž hubu, nikdo se tě na nic neptal.." řekla jsem nejvíc nadřazeným tónem
"Teď se jdi obléknout, za půl hodiny se s ním mám sejít na jednom odpočívadle."
"Mám vás odvézt?"
"Myslel sis že pojedu tágem?" přišlápla sem mu hlavu trošku silněji, aby konečně začal přemýšlet 

V rychlosti jsme se oba dva oblékli a při startování auta jsem trošku poodstoupila. Zvedla telefon a předala všechny potřebné instrukce tomu s kým jsem se chtěla sejít. Subík nervózně vylezl z auta a krčil svůj krk v obojku hluboko do límce bundy. Vyndala jsem si z kabelky cigaretu a zvedla levé obočí. Ihned přiskočil a rychle mi připálil. Nervózně jsem pošlapovala vedle nastartovaného auta a kouřila svojí slimku. Vychutnávala jsem si ten nával nikotinu který mě alespoň lehce uklidňoval. Emoce svého subíka jsem na uzdě udržela. I když to chce - a já vím že doopravdy moc - tak v první fázi zazmatkuje. Udělá to pokaždé, ale tentokrát jsem se rozhodit nenechala. Byť asi potřeboval vlídnost, nedostalo se mu jí. Vykolejila bych tím sama sebe. Bod jedna splněn - teď už jenom dostat do pohody sebe, což bude asi větší oříšek. Mám dvacet minut než tam dojedeme, odhazuji špačka na zem a plamen zadupávám svojí podrážkou. Nastupujeme a naše SUV se rozjíždí směrem z města. V hlavě mi běží celý ten kolotoč - proč do toho teď jdu? Sakra, co to doprdele dělám! Zmatkuju, ale hrozně! Do háje, ukončím to.. nervozně se hryžu do rtu a koukám na svého submisiva. Všiml si toho, oplácí pohled a vystrašeně se usměje. Chytá mě za ruku - sakra co to dělá?! "Zvládneme to!" řekne do ticha. Nečeká na odpověď, prostě jede dál tam kam jsem mu řekla. Zklidňuju se - vlastně o nic nejde. Prostě jenom jedeme dál lesem. Silnice se klikatí jako had a světla prořezávají noční krajinu. Venku je dnes i celkem dobré počasí - není zima, neprší, nefouká. Pod koly vozu se mění povrch. Přejíždíme z asfaltového povrchu silnice na štěrk pokrývající odpočívadlo. Subík parkuje tak, abychom viděli na příjezdovou cestu. "Auto nech nastartované, světla rozsvícené" dostává ode mně pokyn. Čekáme minutu, dvě, tři .. začínám být znovu nervózní. Než však stihnu panikařit, jedno z projíždějících vozidel sjíždí z hlavní silnice a přijíždí na odpočívadlo. Automobil poznávám, poslední pohled na subíka "V klidu jo?" říkám a odcházím z auta ven. Než zavřu dveře od auta ještě dávám poslední příkaz "V žádném případě nevylézej z auta pokud ti to sama neřeknu. Jo a vyndej si telefon .. "

Sedím uprostřed lesa. SUV dává pocit bezpečí, ale o ten mě okrádá situace kterou sleduji. Přede mnou zastavil černý sedan. Svítíme na sebe a z mého vozidla vychází krásná blondýnka zachumlaná do vlněného kabátu. V půlce cesty mezi vozidly se na mě otočí a usměje se. Dodala mi odvahu, vím že všechno by mělo být v pořádku, ale není. Žaludek mi svírá nepříjemný pocit, připadám si jako v jednom ohni. Žárlivostí hořím, spaluje mě vnitřní pocit, který se nedá popsat. Přesto na to abych se zvedl, vystoupil, naložil svojí Lady do vozu a odjel se slovy "Co to jako mělo znamenat?!" nemám dostatek sebevědomí. Ona je Královna a to jsou přesně situace na které mě těmi roky výchovy připravovala. Teď hlavně nesmím zklamat, na tohle mě vychovávala. Stokrát jsme o tom snili, stokrát jsme o tom mluvili, stokrát jsi nad touhle situací masturboval. Teď je tvoje místo v tomhle autě, nesmíš ven. Kdyby tě potřebovala, zavolá na tebe. V žádném případě nedělej nic o co tě nežádala, teď jen seď a čekej - tak jak Paní řekla.

Paní se zastavuje u dveří řidiče černého sedanu. Ten očividně stáhl okýnko a mluví spolu. Mluví? Nebo se líbají? Hlava plná napětí, submise a hormonů je něco jako střelný prach. Je to vlastně skvělá hra - vydržíš to nebo nejsi hoden? Budeš dál sedět tak jak Paní přikázala nebo vyběhneš ven a zastavíš to? Jen to udělej, buď chlap.. chraň si přeci svoje teritorium ne? Víš že tvoje tělo se s návalem adrenalinu změní ve stroj a v případě že jde o tvojí ženu tak není nic co by ho zastavilo - tak do toho! Nervozně si žmouláš dlaně sevřené v pěst a hypnotizuješ telefon.
Otevírají se dveře osobáku a vystupuje muž o trošku vyšší než ty, hubený. Moc toho nevidíš, jenom siluety. Světla naproti stojícího vozu v kombinaci se světlomety SUV ti nedávají moc šancí vidět víc. Pravděpodobně si zapalují cigaretu, povídají si. Telefon se rozvibruje "Doufám že koukáš .. " a v tu chvíli tvoje Paní chytá ruku s ní stojícího muže a pokládá jí na svůj bok. Něčemu se oba dva smějí, tvá Lady odhazuje cigaretu. Pravou rukou chytá muže za hlavu a stahuje jej k sobě, líbají se - líbají se sotva deset vteřin, ale tobě to připadá jako století. Penis v pásu pulzuje, hlava se může rozskočit. Lady se s ním najednou loučí, čeká vedle jeho vozidla a to opouští odpočívadlo. Když z osobního vozidla vidíš jen zadní červené světla, vrací se k tobě. Otevírá dveře u řidiče, chytá tě za obojek a tahá z vozidla ven. Táhne tě za vůz, kde ti ukáže ať si klekneš - facka a flusanec do ksichtu. "Tak jaký to bylo ty nulo?" a zatímco na tebe chrlí sérii nadávek, kterými ti jasně dává najevo tvou roli v dnešním večeru ti pokyne ať začneš líbat její kozačky. Intenzita nadávek slábne, hlas není tolik intenzivní, cítíš její ruku na svém krku - sundavá ti obojek a zvedá tě. Padá ti do náruče - teď musíš být mávnutím kouzelného proutku ten milující manžel, na submisi není místo - jen v pasivní podobě. Děláš jí oporu a vedeš do vozidla. Zatímco kola rozhrábnou stěrk všude po okolí držíš jí v autě za ruku a spolu odjíždíte domů. 

Miluješ jí, ona tebe .. společně jste udělali první krok. Co bude dál? Budou se tady občas scházet po cestě z práce domů a budou si to tady rozdávat v autě nebo opření o strom? Nebo to bylo celé - blázínku, celé? Vážně si myslíš, že to takhle funguje? Šelma zacítila kořist, tímhle to nekončí, i když si to teď oba dva myslíte. Jednou Hotwife, navždy Hotwife. Jak jednou ochutná, bude chtít znovu. Ten hormonový koktejl je tak svůdný, že se o něj nenecháš připravit - ani ty, ani ona. Teď jedete domů a ona kouká z auta na lampy. Nechci to znovu, bere to za uzavřené. Ale co bude za týden? Co až jí přistihneš jak si to dělá ve sprše a ona ti řekne, že nemůže při nadrženosti přestat myslet na ten opojný pocit moci co zažívala? To že si to ty za špatných světelných podmínek neviděl neznamená, že ona si nevšimnula boule na jeho kalhotách. Má pořádný péro .. pokaždé když tě uvidí v pásu nad tím bude přemýšlet. Blázne, jak dlouho jí bude stačit to tvoje lízání nebo dráždění jazykem? Je to ženská, ty potřebujou pořádný chlapský péro. Jo promiň, to ty jí ale těžko v tý kleci dopřeješ viď? Sám sis na sebe upletl bič, teď trp .. všechno má svůj čas.